PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na první pohled domácí kapela KORÍSZ na albu „Fakta“ nenabízí nic jiného, než deset skladeb, odvedených v rock – metalovém duchu s trochou hard rockové příměsi a jistým nádechem netradičního zpracování. Na ten druhý už ovšem na povrch vyplynou další okamžiky, které se pro následné úvahy nad albem zdají být stejně důležité jako prvotní charakteristika. Pod těmito je třeba rozumět jednak poměrně zdařilou lyrickou stránku, vedenou v historicko – literárně – filozofickém duchu, a jednak z toho vyplývající skutečně citlivou práci při přestavbě jednotlivých textových témat v hudební celky, v kterých se to tím pádem jen hemží výrazně nestandardními a na to konto zajímavými momenty. „Fakta“ proto všechno vykazují znaky zdravě drzého autorského materiálu, na jemuž podobný ve zdejších poměrech nenarazíte zdaleka tak často, jako na různé tradiční rock – metalové alias bigbítové čajíčky, slabé jako kanadský hokejista po šestém dvacetiminutovém prodloužení zápasu play off.
A naznačí to hned úvodní „Dávno“, naoko odlehčený rockový kousek, který ovšem v refrénu graduje v dravý výkřik syrové neučesanosti, vyšperkovaný navíc nenápadným (ale o to výraznějším) melodickým motivkem. Pokud pak zůstanou ještě nějaké pochybnosti (jakože by neměly), odstraní je definitivně „Bílá hora“, doprovozená velmi sugestivní flétnou a jakýmsi „landovským“ podbarvením, zahrnujícím nejen text na téma národní hrdosti, ale i velmi podobné a typické frázování zpěvu. Dále už to pak uhání samo jak na běžícím pásu, velká spousta poměrně zdařilých nápadů ve vcelku slušném provedení (za všechny zmiňme zvučné „Jízda krále Jana“, „N.S.D.A.P.“ nebo tolkienovský „Prsten“ s doslovnými citacemi – ačkoliv to v bookletu není uváděno – českého překladu knih Stanislavy Pošustové) stíhá rovněž poměrně zdařilé texty z autorské dílny Jiřího Palána (názvy dalších skladeb jako „Blittzkrieg“, „Sofiina volba“ či „Braniboři“ z hlediska tématického myslím hovoří za vše) a já se, jak už jsem naznačil, po doznění nahrávky ocitám v celkem nestandardní situaci. Ale ano, proč to nepřiznat. Už dlouho jsem neměl co do činění s takovými řadovými zástupci tuzemské scény, jejichž tvorba by mě tak trochu psychicky nedeptala, a proto jsem ani neměl důvod si něco z tohoto soudku pouštět vícekrát, než je nutno a zdrávo. U KORÍSZ (a celkem rád) učiním výjimku, nebo možná dokonce několik výjimek.
„Fakta“ znamenají nejen deset skladeb, odvedených v rock – metalovém duchu s trochou hard rockové příměsi a jistým nádechem netradičního zpracování, ale především také zdravě drzý autorský materiál, jemuž podobný abyste na domácí scéně pohledali.
7 / 10
Jan Ženatý
- zpěv
Miroslav Korbička
- kytara, zpěv
Jakub Mazel
- kytara
Jindřich Rössler
- baskytara
Marek Stárek
- bicí
1. Dávno
2. Bílá hora
3. Blittzkrieg
4. Sofiina volba
5. Oranžový kříž
6. Jízda krále Jana
7. N.S.D.A.P.
8. Braniboři
9. Prsten
10. Posedlost
Fakta (2005)
Sněžné Live (2004)
Dobrého nepálí (demo) (2003)
Start (demo) (2002)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.